O nás
Jako doma přes 12 let podporuje ženy bez domova v Praze. Jako první jsme v českém prostředí obrátilx pozornost veřejnosti k tomu, že ženy a trans osoby na ulici čelí specifickým problémům. Dnes nabízíme ženám v sociální tísni plné spektrum podpory od základních nezbytností, jako je hmotná pomoc (potraviny, hygiena, oblečení), přes sociální práci až po pomoc s integrací na trh práce a podporu při zabydlování.
Zakladatelky
Rad Bandit, Kristýna Ciprová, Alexandra Doleželová, Magdalena Hornová, Markéta Štěpánová
Statutární orgán
Dominika Harantová
Správní rada
Lada Hajdíková, Matěj Goláň, Alexandra Doleželová
Dozorčí rada
Pavel Pěnkava, Petra Kutálková, Pavel Nepustil
Jako doma má momentálně 3 týmy:
- tým zabydlování a sociální práce na ubytovně Neklanova
- tým NDC Komunitní centrum Jako doma
- tým Kuchařek bez domova
Principy naší práce
Naše hodnoty
Přistupujeme k ženám a trans* lidem jako k sobě rovným, snažíme se je zapojovat do všech aktivit a vyhýbáme se paternalistickému přístupu.
Uplatňujeme právo uživatelek*uživatelů služby na informace, dáváme možnost rozhodovat, respekt, sebedůvěru, budujeme partnerský přístup.
Pravidla nastavují ženy a trans* osoby spolu s týmem na základě vzájemného respektu, důvěry a naslouchání potřebám. Netolerujeme projevy rasismu, sexismu, homofobie či transfobie.
Uvědomujeme si, že nerovné postavení žen ve společnosti se promítá i do ženského bezdomovectví, stejně tak nerovné postavení trans* lidí, které vede k jejich vyšší zranitelnosti.
Přistupujeme k ženám a trans* lidem jako k sobě rovným, snažíme se je zapojovat do všech aktivit a vyhýbáme se paternalistickému přístupu.
Až 85 % lidí bez domova zažilo komplexní trauma. Trauma dopadá na psychické i fyzické zdraví, vyvolává trvalý pocit ohrožení a sklony k užívání drog a alkoholu. Organizace a úřady, které trauma neberou v potaz, vnímají traumatizované lidi jako problémové a nespolupracující, což vede k jejich vyloučení a retraumatizaci.
V souladu s respektem k jednotlivci jsme se rozhodly*i k přechodu na sebeřídící organizaci. V praxi to znamená decentralizované rozhodování a kulturu zpětné vazby, což přispívá k prevenci vyhoření, svobodě, odpovědnosti a stanovení hranic a zvyšuje efektivitu práce.
Vnímáme chudobu jako společenský problém či systémové selhání a výsledek útlaku, nikoliv jako individuální selhání. Posouváme sociální práci od dohledu a kontroly k podpoře.
Důstojnost práce – klademe důraz na wellbeing sociálních pracovnic*pracovníků, což zahrnuje důstojné platové ohodnocení, aktivní podporu sebepéče a vycházení vstříc potřebám zaměstnanců*zaměstnankyň.
Uvědomujeme si, že našich cílů lze dosáhnout jen dlouhodobou a soustavnou činností, která nás přibližuje k vizi, a to v mnohých rovinách udržitelnosti. Pěstujeme snahu o udržitelnost po stránce lidské, ekonomické, ekologické.
Sebeřízení
Jak to začalo?
Ačkoliv se Jako doma nepovažovalo za silně hierarchickou organizaci, ukázalo se, že se informace a znalosti koncentrují u několika málo osob, což se zdálo jako dlouhodobě nezdravé, neudržitelné a nefunkční jak pro pracovníky a pracovnice, tak pro organizaci samotnou. Více jak rok za pomoci vzdělávání a facilitací od organizace NaZemi nastavujeme sebeřídící proces
Proč?
Lidé v sebeřídících organizacích rozhodují flexibilněji přímo tam, kde je to potřeba, na základě vyžádaných rad nebo na společných schůzkách. Není potřeba čekat na schválení někoho shora, kdo s danou situací ani nemusí být v kontaktu. Tím dává práce více smysl, protože ji lidé, kteří ji dělají, přímo ovlivňují. Zároveň mají všichni větší zodpovědnost, která neleží na pár jedincích. Lidé pak mají větší prostor dělat v organizaci, co je baví, a přinášet, co umí nejlépe.
Sebeřízení vyžaduje určitou změnu myšlení a přenastavení zajetých rámců, například:
– chyba či nezdar je špatně a nesmí se dít
– lidská přirozenost je si věci zjednodušovat, když lidé nebudou mít nad sebou kontrolu, nebudou pracovat nebo nebudou dělat, co je potřeba, jediným motivem pro práci jsou peníze
– abychom se mohli sebeřídit, musíme se na všem shodnout
Bez vedoucích?
Během procesu sebeřízení také reflektujeme a nastavujeme strukturu organizace. Logicky jsme tak řešilx formální i neformální roli ředitelky – statutární zástupkyně. Právní status obecně prospěšné společnosti nám nedovoluje mít kolektivní statutární orgán, kterému bychom definovali roli v rámci sebeřízení. V budoucnu chceme změnit právní status o.p.s. na zapsaný spolek, který výše uvedené umožňuje. Než se tak stane, rušíme roli ředitelky, zůstane pouze statutární zástupkyně kvůli formálním záležitostem. Kvůli jasnému oddělení a rozpouštění role dosavadní ředitelky (a statutární zástupkyně) Lenky Vrbové měníme osobu statutární zástupkyně, kterou bude Michaela Nepejchalová.
Co z toho vyplývá
– v naší organizaci nejsou role “vedoucí” nebo „ředitelka“, jsou zde týmy, které spolu komunikují a různí garanti a garantky oblastí, úkolů apod. Když se na nás obrátíte a budete chtít mluvit s “ředitelkou” nebo “vedoucí”, bude s vámi komunikovat člověk, který má danou agendu na starosti nebo se pro danou situaci vybere zástupce_kyně
– pokud se jedná o formální požadavek, např. kontrola projektu, dostane plnou moc člověk, který má nebo si bere danou agendu na starosti (viz výše), případně pokud to dává smysl, účastní se statutární zástupkyně
