O nás
Jako doma – Homelike, o.p.s. je nezisková organizace, která se věnuje ženskému bezdomovectví. Naším cílem je společnost, kde každý má možnost důstojně bydlet a kde nejsou sociální a genderové nerovnosti. Našimi prostředky jsou partnerství a participace, empowerment (posílení), vytváření bezpečného prostředí, genderová citlivost a spolupráce lidí s domovem a bez domova.
Jaké jsou principy naší práce?
- Partnerství a participace – přistupujeme k ženám a trans* lidem jako k sobě rovným, snažíme se je zapojovat do všech aktivit a vyhýbáme se paternalistickému přístupu.
- Empowerment (posílení) – uplatňujeme právo uživatelek*uživatelů služby na informace, dáváme možnost rozhodovat, respekt, sebedůvěru, budujeme partnerský přístup.
- Vytváření bezpečného prostředí – pravidla nastavují ženy a trans* osoby spolu s týmem na základě vzájemného respektu, důvěry a naslouchání potřebám. Netolerujeme projevy rasismu, sexismu, homofobie či transfobie.
- Genderová citlivost – uvědomujeme si, že nerovné postavení žen ve společnosti se promítá i do ženského bezdomovectví, ať už se jedná o feminizaci chudoby, nižší platy, typ práce, která se ženám bez domova nabízí, genderově podmíněné násilí, role žen jakožto matek, pečovatelek o domov a domácnost apod., stejně tak nerovné postavení trans* lidí, které vede k jejich vyšší zranitelnosti, pokud se ocitnou bez domova
- Spolupráce lidí s domovem a bez domova – vnímáme ženy a trans* lidi bez domova jako expertky*experty na jejich vlastní život, zaměstnáváme je jako peer pracovnice*pracovníky a bojujeme proti předsudkům vytvářením příležitostí pro setkávání s veřejností.
- Trauma-citlivý přístup – až 85 % lidí bez domova zažilo komplexní trauma. Trauma dopadá na psychické i fyzické zdraví, vyvolává trvalý pocit ohrožení a sklony k užívání drog a alkoholu. Organizace a úřady, které trauma neberou v potaz, vnímají traumatizované lidi jako problémové a nespolupracující, což vede k jejich vyloučení a retraumatizaci.
- Sebeřízení – v souladu s respektem k jednotlivci jsme se rozhodly*i k přechodu na sebeřídící organizaci. V praxi to znamená decentralizované rozhodování a kulturu zpětné vazby, což přispívá k prevenci vyhoření, svobodě, odpovědnosti a stanovení hranic a zvyšuje efektivitu práce.
- Radikální sociální práce – vnímáme chudobu jako společenský problém či systémové selhání a výsledek útlaku, nikoliv jako individuální selhání. Posouváme sociální práci od dohledu a kontroly k podpoře.
- Důstojnost práce – klademe důraz na wellbeing sociálních pracovnic*pracovníků, což zahrnuje důstojné platové ohodnocení, aktivní podporu sebepéče a vycházení vstříc potřebám zaměstnanců*zaměstnankyň.
Na čem dlouhodobě pracujeme?
- odstraňování nerovností, s nimiž se potýkají ženy se zkušeností bezdomovectví
- vytváření podmínek pro využití potenciálu žen v sociální tísni/ bez domova
- zvyšování kvality života žen v sociální tísni/ bez domova
- rozvoj občanské angažovanosti žen v sociální tísni/ bez domova
- zapojování žen v sociální tísni/ bez domova do aktivit organizace
- rozvoj poznání v oblasti ženského bezdomovectví, včetně participativních přístupů
- podpora solidarity ve společnosti, a specificky mezi znevýhodněnými lidmi
- destigmatizace bezdomovectví
- prevence bezdomovectví
- prevence genderově podmíněného násilí a pomoc v případech, kdy k němu dochází
Proč spolupracujeme pouze se ženami se zkušeností bezdomovectví?
Protože ženské bezdomovectví je jiné než to mužské, a to hned z několika důvodů:
- Ženy se zkušeností bezdomovectví mají často zkušenost s prožitým násilím. Násilí může být důvodem, proč ztratily domov – utekly z násilného vztahu (partnerského, mezigeneračního). Je ale také často průvodcem bezdomovectví – ať už je to násilí ze strany mužů v podobné situaci, veřejnosti nebo institucí (bezpečnostní agentury, policie, úřady…). Snaha vyhnout se násilí, obtěžování nebo ponižování pak vede k tomu, že ženy se vyhýbají si sociálním službám, které by jim měly pomáhat. A ty zase často nedokáží na potřeby žen citlivě a účinně reagovat. Řešení traumat a psychických následků násilí ženy navíc odsouvají do pozadí – nejdříve musejí vyřešit palčivější problémy: co budou jíst, kde budou spát, jak zaopatří své děti. A tak se zdá, že ženy bez domova jako by ani neexistovaly – jsou neviditelné.
- Ženy se navíc častěji pohybují v takzvaném neviditelném bezdomovectví – přespávají u kamarádů a známých, žijí na ubytovnách nebo azylových domech. Nejsou tedy „vidět“ na ulici. Jejich situace je však stejně nejistá. Někdy je i uvrhává do pozice závislosti na těch, kdo jim bydlení poskytují. Možnost mít kde přespat si tak musejí zasloužit třeba různým posluhováním v domácnosti, sexem nebo sháněním drog.
- Ženy bez domova se také vyrovnávají s obtížnou rolí matky. Ženy v sociální tísni, které žijí v azylových domech pro matky s dětmi, jsou pod velkým tlakem, aby zajistily svým dětem potřebnou péči, jídlo nebo pomůcky do školy. Ženám bez přístřeší byly děti často odebrány, což je pro řadu matek traumatizující. Často zažívají pocity ztráty, studu a hanby, že nedokázaly být dobou matkou a o své děti se postarat. Těhotenství, antikoncepce, a i celkově hygiena při menstruaci na ulici jsou specificky ženská témata.
- Ženy bez domova se setkávají s řadou stereotypů a diskriminačního jednání. Kromě těch zmíněných, které ženy stavějí do role sexuálního objektu, snadného a povoleného terče násilí či do role matky, jsou to to třeba představy o vhodných zaměstnáních pro ženy a výše platu. Ženy bez domova tak zřídka nacházejí zaměstnání, které by jim pomohlo dostat se z nouze – pracují, ale stále si nemohou dovolit platit nájem. Setkávají se ale také se stereotypy a diskriminací na základě rasy či národnosti a na základě sociálního a ekonomického statusu.
Jako doma proto buduje prostředí, které je pro ženy bezpečné, přátelské a respektující. Jedním z předpokladů pro takové prostředí je vytvoření prostoru pouze pro ženy (v koordinačním týmu však pracují ženy i muži). Společně v kolektivu pak rozvíjíme solidaritu, ducha rovnosti, spolupráce, respektu a zodpovědnosti.