Výstava Můj svět bez domova cestuje po ČR

Výstava momentkových fotografií, které během tří let nafotily ženy bez domova jednorázovými analogovými fotoaparáty, byla slavnostně zahájena vernisáží 8. března v Národní technické knihovně v Praze. Nyní se výstava vydává do dalších měst ČR: nejprve do Ostravy, kde bude vystavena od 11. do 30. dubna v Trojhalí Karolina a uvidíte ji také v rámci konference Horizonty od 6. do 8. května. Z Ostravy se výstava přesune zpět do Prahy, kde bude možné ji vidět v Galerii Langhans od 9. do 31. května. Následně výstavu přivítají v Brně, v Atriu Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity, a to od 1. do 24. června. Všechny pražské fanoušky výstavy potěšíme ještě instalací v Nákladovém nádraží Žižkov od 25. června do 9.července. O dalším putování výstavy vás budeme informovat. Těšíme se, že se přijdete podívat!

Další informace o výstavě: https://www.facebook.com/mujsvetbezdomova/

Výstava je součástí rozsáhlé studie o násilí na ženách bez domova, podpořené grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz www.eeagrants.cz

R’n’R JAKO DOMA vol. II: BISTRO BUDE!

/aneb druhý benefiční koncert pro Kuchařky bez domova/

UPDATE: Sečteno a podtrženo, po odečtení všech nákladů jsme vydělali 85 351 Kč. Navíc nadace Divoké husy přidá 60 tisíc. Dohromady to dělá 145 351 Kč.
Moc vám všem děkujeme! Heslo dne je: BISTRO BUDE!

 KDY: čtvrtek 14. dubna, od 19.00

 KDE: klub FAMU (Smetanovo nábřeží 2, Praha 1)

 KDO/CO: naživo účinkují: LETO / PLEASE THE TREES /  POTMĚ / VOBEZDUD … dále na programu – např. „bizaaar bazar“ oblečení a  doplňků (krásné, výjimečné, zajímavé, bizarní i nebizarní oblečení nebo boty, šperky a doplňky), promítání krátkého animovaného filmu nebo  dobročinná dražba krásných uměleckých děl či zážitků. K tomu můžete zakousnout veganské dobroty od Kuchařek bez domova nebo si pořídit  tričko s nápisem Jsem pouliční živel.

Zobrazit více

Tisková zpráva: Vychází Mapa bez domova a kniha Naděje je na druhém břehu

Mapa bez domova – vychází ojedinělá informační brožura pro ženy v tísnivé sociální situaci, ohrožené násilím, bez domova. Brožura v podobě mapy bude sloužit jako průvodce a zdroj informací, jsou v ní uvedeny důležité služby v Praze podle několika kategorií: poradenství, bydlení, práce, materiální pomoc, zdravotní péče a další. Mapa je unikátní tím, že uvádí také rozličné praktické tipy pro ženy nucené žít na ulici – například kde se dá umýt, kde nabít telefon, kde se může člověk ohřát a v klidu posedět, kde je zdarma internet, anebo kam se obrátit, když vám onemocní čtyřnohý společník a peněz není nazbyt.

Tištěná verze mapy bude distribuována ženám bez domova v Praze a zařízením, která tyto ženy navštěvují. Chystáme také online verzi, která bude průběžně aktualizována a rozšiřována – brzy bude přístupná na www.mapabezdomova.cz.

Kniha „Naděje je na druhém břehu“

Po sérii menších publikací vychází první obsáhlejší knížka z dílny Jako doma, která usiluje o zpřístupnění tématu ženského bezdomovectví širšímu obecenstvu použitím kombinace fotografie, dokumentu, výzkumu a biografie. Jedenáct žen, které se do výzkumu zapojily, bylo dotazováno na životní příběh doplněný o okruh otázek mířících na jejich pohled na své potíže v kontextu současné doby. Doprovodné fotografie jsou v silném kontrastu s textovou částí výzkumu. Příběhy odhalují historii násilí, chudoby, znásilnění, rodinných potíží a institucionálních intervencí v životech těchto žen, zatímco fotografie mají naopak hrdostní efekt. Z výpovědí se také ukázalo, že to bylo často poprvé, kdy se ženy setkaly s dotazem na svůj životní příběh.

Je smutné, že v případě dvou účastnic výzkumu nevíme, kam jejich kroky dále směřovaly, a v případě jedné ženy vedly dokonce k násilné smrti, která byla tragickým a šokujícím potvrzením nebezpečí, o kterých ženy bez domova podávaly svědectví. Výstupy z výzkumu byly proto věnovány zemřelé kamarádce a všem ženám, které zmizely. „… já absolutně nesnáším to úsloví, co tě nezabije, to tě posílí. To hluboce nesnesu, protože to není pravda a nejsem první, kdo se tomu brání, protože naopak, co tě nezabije, to tě může postupně likvidovat, stokrát umořovat osla, i ty kapičky rozbijou kámen… to, že by mě to posilovalo, o tom nic nevím.“ Je až neuvěřitelné, jak výstižná jsou tato slova pro všechny ženy, jejichž příběhy se v knize objeví. Bezdomovectví vypraveček nelze nikdy přisoudit jeden spouštěč či příčinu. Příbehy jsou často zašmodrchané a ztráta každého domova zdá se tvořena miliony malých kapiček, které občas ani nelze zahlédnout.

Mapu a knihu vydává obecně prospěšná společnost Jako doma – Homelike, která upozorňuje na genderové aspekty bezdomovectví a klade důraz na aktivní zapojení žen bez domova do činnosti organizace.

Publikace jsou součástí rozsáhlé studie o násilí na ženách bez domova, podpořené grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz www.eeagrants.cz

Kontakt: Karolína Panušková; karolina.panuskova@jakodoma.org; +420 777 132 403

www.facebook.com/jakodomaos

 

Výstava fotografií Můj svět bez domova

Můj svět bez domova – výstava fotografií, které během tří let nafotily ženy bez domova o tom, jak ony vidí svůj svět. Unikátní výstava amatérských momentek bude zahájena vernisáží 8. března 2016 v 19:00 hodin v Národní technické knihovně v Praze a potrvá do 8. dubna 2016. Poté se přesune do Ostravy.

 Můj svět bez domova – fotografická výstava naruby

Co se stane, když otočíme objektiv jiným směrem než obvykle? Co se stane, když ženy bez domova projednou přestanou být objektem mediálního zájmu, anebo naopak společenského nezájmu a samy uchopí fotoaparáty a tím i příležitost pootevřít dveře do svého světa? Co zachycení jejich obrazů vypovídá o nás samotných a o době, ve které žijeme?

Zobrazit více

Nenech si to líbit, ozvi se!

„Kampak takhle pozdě, kočičko?“ „Ukaž ty svoje bubny!“ „Za kolik panáků nacupitáš ke mně domů?“ S podobným urážlivým, obtěžujícím a zahanbujícím pokřikováním  se ženy na ulici setkávají dost často, ať domov mají nebo ne. A tak jsme se v Jako doma rozhodly, že o tomhle palčivém tématu budeme mluvit, a zkusíme se tak s ním vypořádat.

Udělaly jsme proto setkání s kreslířkou Toy_Box, kdy jsme malovaly oblečení proti obtěžování, psaly poznámky a komentáře, s nimiž se ženy mohou na ulici setkat, a konečně i vymýšlely strategie, co se v případech obtěžování a násilí na ulici dá dělat. Naše výtvory si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Základním mottem setkání bylo to, co má jedna z postav vytetováno na noze: „Nejsem tu proto, abych se ti líbila.“

Také jsme udělaly anketu, kde jsme se ptaly žen nejrůznějšího věku, povolání či sexuální preference: Jak reaguješ, když tě někdo sexuálně obtěžuje (sexuální poznámky, komentáře vašeho těla apod.), když jdeš po ulici?

Živel Eva: Nejlepší obrana je útok – slovní i fyzický. Když mě obtěžuje slovně, bráním se slovně. Pokud na mě začne sahat, hrábnu mu mezi nohy. Většina chlapů se lekne, takovýhle druh útoku nečekají, čekají strach. Hodně je odradí, když mluvíš nahlas a sprostě. Zobrazit více

Derniéra představení ONY – přijdťe 15. ledna

Nejkrásnější písnička. Síla, kterou obdivuješ. Radost, která překvapí. Bolest, před kterou nezavřeš oči. V tomhle představení. Naposledy. Přijďte.
V pátek 15.1. odehrají ženy bez domova naposledy své dokumentární divadelní představení ONY.
Šest žen, od dívek po babičky, které spojuje nelehká zkušenost s bezdomovectvím, vytvořilo pod vedením režisérky Kateřiny Jungové unikátní představení. Ačkoli se autorské texty věnují primárně osobním vztahům – rodičovským, partnerským nebo přátelským – mapují taktéž palčivá témata, která se k ženskému bezdomovectví často váží. Představení, jehož nedílnou součástí jsou zpěv, živá hudba a práce s výtvarnými objekty, uvádí do světa násilí, ztrát, smutku a nekončícího strachu. Zároveň těmito obrazy probleskují i naděje na lepší zítřky, hrdost, humor a vůle nepadnout na kolena a nevzdat se.

Kdy a kde: 15. ledna, v 19.30, Studio Alta, U Výstaviště 21, Praha 7

Info o vstupném: 200 Kč v předprodeji (omezený počet), na místě dobrovolné, pro lidi v sociální tísni zdarma Zobrazit více

Nemám domov, ale mám svůj hlas

Právě vyšla publikace Nemám domov, ale mám svůj hlas, která představuje výstupy společných setkávání lidí bez domova s lidmi, kteří pracují v oblasti sociální práce, ale nahlíží kriticky na současný systém, ať už sociální práce nebo nastavení hodnot společnosti. Publikace obsahuje tyto příspěvky:  Nemám kde bydlet, ale nejsem „bezdomovec“; Ke kořenům sociální práce; Jak překročit práh azylového domu; Poprvé venku: mladí lidé bez domova a squatting; Bydlení je právo! Jak si ho vymoci?

Zobrazit více

Inspirace z Islandu

Na začátku září jsme vyjely na týdenní studijní cestu do islandského Reykjavíku. Na Island jsme vyjeli díky spolupráci s partnerskou organizací Samtok um kvennaathvarf, což je jediný islandský azylový dům pro ženy – oběti domácího násilí, a díky finanční podpoře Fondu pro NNO. Studijní cesta byla navázána na projekt Společně pro ženy: pojďme o tom mluvit, kde jsme se začaly intenzivně věnovat tématu násilí na ženách bez domova.

Na Island jsme vyjeli s plánem rozšířit své znalosti a dovednosti v této oblasti – zejména jsme se chtěli dozvědět o nastavení islandských služeb pro ženy bez domova a ženy, které zažily násilí. Specificky nás pak zajímala práce s lidmi s traumatem, vedení svépomocných skupin a nastavení kampaní cílených na původce násilí.

Na základě poznatků z cesty jsme zpracovaly následující dokumenty:

Zpráva ze studijní cesty do Reykjavíku

Materiál zaměřující se na shrnutí fungování svépomocných skupin

Doporučení pro NNO z hlediska organizování kampaní na téma násilí na ženách