Ke kořenům sociální práce

Komu by měla sloužit sociální práce? Jednotlivcům, rodinám, a tím nepřímo celé společnosti. Počítá se však za člena takové společnosti i člověk označený nálepkou „sociální patologie“? A co sám sociální pracovník? Pozoruje bujení sociálních nešvarů z vrchu, nebo si v něm sám máčí boty, když spolupracuje s lidmi bez domova? Je vůbec spolupráce mezi sociálními pracovníky a jejich klienty možná? Tyto a další témata otevřelo v pořadí třetí setkání skupiny „Diskutujeme: O čem se zatím v oblasti bezdomovectví nemluví“ věnované jiné, kritické a radikální, sociální práci. Zobrazit více

Bydlení je právo! Jak si ho ale vymoci?

Druhé z řady setkání skupiny „Diskutujeme: O čem se zatím v oblasti bezdomovectví nemluví“ se věnovalo u nás zoufale chybějícímu sociálnímu bydlení a možnostem, jak do jeho prosazování zapojit ty, které jeho nedostatek postihuje nejvíce: lidi v tíživé bytové situaci. Proč se tito lidé u nás nedokáží organizovat a nechají za sebe mluvit odborníky? Potřebujeme si opravdu sáhnout pod vlivem ekonomické krize až na samé dno, abychom se dokázali mobilizovat k prosazení sociálního bydlení, nebo nám prostě jen chybí know-how, jak budovat účinný občanský nátlak zdola?

Zobrazit více

Nemám kde bydlet, ale nejsem bezdomovec!

 

Mají slova moc utvářet a měnit realitu? Tato otázka se opakovaně stává předmětem nekonečných akademických debat. Dvouhodinové setkání skupiny „Diskutujeme: o čem se zatím v oblasti bezdomovectví nemluví“, které pořádá organizace Jako doma ve spolupráci s Friedrich Ebert Stiftung a Platformou pro sociální bydlení, nemohlo a ani nemělo za cíl tuto složitou debatu rozseknout. Jeho účel byl odlišný: najít pro osoby, které se ocitly bez domova, nebo jsou jeho ztrátou ohroženy, takové označení, se kterým se mohou ztotožnit bez pocitů studu a ponížení.

Zobrazit více

Zpráva z fokusní skupiny projektu Ženy sobě

Tato zpráva shrnuje klíčové jevy v životech žen, které se ocitly anebo dlouhodobě setrvávají v tíživé sociální situaci. Zkoumané ženy zde samy identifikují časté rizikové situace a bariéry na cestě k zotavení, které jim brání v dlouhodobém zlepšení své situace. Mezi tyto překážky patří mimo jiné diskriminace, násilí a nenávist okolí.

Zpráva vznikla v rámci projektu Ženy sobě, na němž spolupracují organizace Jako doma, ROZKOŠ bez RIZIKA, In IUSTITIA a britská organizace St Mungo’s.

 

Zuzka a Helena, jejich sny a Jako doma

 

„Je opravdu velmi snadné se dostat na ulici. Stačí udělat jeden chybný krok – a někdy ani ten ne – když ženě zemře manžel a zanechá po sobě velké dluhy, když partner ženu vyhodí z domu, když žena odchází z dětského domova a nemá předem zajištěné potřebné zázemí…“ - toto potvrzují také Helena a Zuzka, dvě ženy, se kterými jsme hovořili o jejich situaci a také o tom, jak se s pomocí Jako doma snaží „odrazit se ze dna.“

Jako obvykle, řeč je o ženách bez domova, o kuchařkách bez domova, jejich snech, jejich umění, o tom, kam míříme, a jak společne vaříme.  O tom kam jsme se za poslední rok posunuli/y se doslechnete v reportáži rádia Proglas.

 

 

V prázdném domě Jako doma

Prázdné, chátrající, ale pevně uzamčené domy znetvořují město stejnou intenzitou jako život na ulici znetvořuje člověka a jeho duši. Přesto, když se pozorně podíváme, zjistíme, že je najdeme ve stejném prostoru. Lidi bez domovů, a domovy, které nemají člověka. Jeden takový, obehnaný řetězem, stojí léta v ulici Washingtonova. Vlastní jej Ministerstvo spravedlnosti. Hned o pár metrů dál, kousek odsud, na dohled, na lavičkách v sedě pospávají smutné ikony pražského Hlavního nádraží. Když tudy do Washingtonovy procházíme, vzpomenu si na slova šedesátileté Dany. „Nejhorší je ta únava. Nejhorší je, že se nemůžeš natáhnout, jsi unavená, pořád hlídáš věci. Máš strach, aby tě někdo neokradl, zima není tak hrozná, nejhorší je že nemůžeš spát“. Ministerstvo čeho? Výsměchu? Zobrazit více

Past sociálna

Instantní řešení bezdomovecké problematiky vypouští pražský magistrát do pléna v pravidelných intervalech, a tak tentokrát putuje napříč periodiky zpráva o záměru vyčistit MHD od všudypřítomného zápachu, který obtěžuje cestující. Přimět bezdomovce, identifikované magistrátem jako původce tohoto problému, aby se umyli, bude podle primátora Hudečka nákladným úkolem: „Nebude to levné, ale vycházíme z toho, že je to sociopatologický jev, který měl být řešen již dávno“1 Zobrazit více

Do Londýna za ženami bez domova

Ženy bez domova, bezdomovkyně, ženy bez přístřeší.  Zatímco v Česku jako kdyby tyto ženy ani neexistovaly, ve Velké Británii již pět let pilotně testují program pomoci právě ženám, které se ocitly bez střechy nad hlavou. Cesta do tajů práce s britskými bezdomovkyněmi se naskytla týmu Jako doma v rámci projektu mezinárodní spolupráce v organizaci St Mungo’s. Týden nabitý nápady, inspirací a informacemi vedl k intenzivnímu přemýšlení, jak věci měnit i u nás. Zobrazit více