O nás

Jako doma – Homelike, o.p.s. je nezisková organizace, která se věnuje ženskému bezdomovectví. Naším cílem je společnost, kde každý má možnost důstojně bydlet a kde nejsou sociální a genderové nerovnosti. Našimi prostředky jsou partnerství a participace, empowerment (posílení), vytváření bezpečného prostředí, genderová citlivost a spolupráce lidí s domovem a bez domova.

O konkrétních aktivitách se dozvíte více zde.
Na čem dlouhodobě pracujeme?

  • odstraňování nerovností, s nimiž se potýkají ženy se zkušeností bezdomovectví
  • vytváření podmínek pro využití potenciálu žen v sociální tísni/ bez domova
  • zvyšování kvality života žen v sociální tísni/ bez domova
  • rozvoj občanské angažovanosti žen v sociální tísni/ bez domova
  • zapojování žen v sociální tísni/ bez domova do aktivit organizace
  • rozvoj poznání v oblasti ženského bezdomovectví, včetně participativních přístupů
  • podpora solidarity ve společnosti, a specificky mezi znevýhodněnými lidmi
  • destigmatizace bezdomovectví
  • prevence bezdomovectví
  • prevence genderově podmíněného násilí a pomoc v případech, kdy k němu dochází

Proč spolupracujeme pouze se ženami se zkušeností bezdomovectví?

Protože ženské bezdomovectví je jiné než to mužské, a to hned z několika důvodů:

  • Ženy se zkušeností bezdomovectví mají také často zkušenost s prožitým násilím. Násilí může být důvodem, proč ztratily domov – utekly z násilného vztahu (partnerského, mezigeneračního). Je ale také často průvodcem bezdomovectví – ať už je to násilí ze strany mužů v podobné situaci, veřejnosti nebo institucí (bezpečnostní agentury, policie, úřady…). Snaha vyhnout se násilí, obtěžování nebo ponižování pak vede k tomu, že ženy se vyhýbají si sociálním službám, které by jim měly pomáhat. A ty zase často nedokáží na potřeby žen citlivě a účinně reagovat. Řešení traumat a psychických následků násilí ženy navíc odsouvají do pozadí – nejdříve musejí vyřešit palčivější problémy: co budou jíst, kde budou spát, jak zaopatří své děti.  A tak se zdá, že ženy bez domova jako by ani neexistovaly – jsou neviditelné.
  • Ženy se navíc častěji pohybují v takzvaném neviditelném bezdomovectví – přespávají u kamarádů a známých, žijí na ubytovnách nebo azylových domech. Nejsou tedy „vidět“ na ulici. Jejich situace je však stejně nejistá. Někdy je i uvrhává do pozice závislosti na těch, kdo jim bydlení poskytují. Možnost mít kde přespat si tak musejí zasloužit třeba různým posluhováním v domácnosti, sexem nebo sháněním drog.
  • Ženy bez domova se také vyrovnávají s obtížnou rolí matky. Ženy v sociální tísni, které žijí v azylových domech pro matky s dětmi, jsou pod velkým tlakem, aby zajistily svým dětem potřebnou péči, jídlo nebo pomůcky do školy. Ženám bez přístřeší byly děti často odebrány, což je pro řadu matek traumatizující. Často zažívají pocity ztráty, studu a hanby, že nedokázaly být dobou matkou a o své děti se postarat. Těhotenství, antikoncepce, a i celkově hygiena při menstruaci na ulici jsou specificky ženská témata.
  • Ženy bez domova se setkávají s řadou stereotypů a diskriminačního jednání. Kromě těch zmíněných, které ženy stavějí do role sexuálního objektu, snadného a povoleného terče násilí či do role matky, jsou to to třeba představy o vhodných zaměstnáních pro ženy a výše platu. Ženy bez domova tak zřídka nacházejí zaměstnání, které by jim pomohlo dostat se z nouze – pracují, ale stále si nemohou dovolit platit nájem. Setkávají se ale také se stereotypy a diskriminací na základě rasy či národnosti a na základě sociálního a ekonomického statusu.

Jako doma proto buduje prostředí, které je pro ženy bezpečné, přátelské a respektující. Jedním z předpokladů pro takové prostředí je vytvoření prostoru pouze pro ženy (v koordinačním týmu však pracují ženy i muži). Společně v kolektivu pak rozvíjíme solidaritu, ducha rovnosti, spolupráce, respektu a zodpovědnosti.