Snažím se na to nemyslet. Ale zároveň pořád myslím na to, jak napsat svojí myšlenku. Dětský domov! Je to myšlenka, která je pro mě citlivá a celkem i smutná. Dětský domov nám toho moc nedal. Mluvím za sebe! Dal mi domov, teplo, jídlo, přátele a skorem vše, co jsem si přála k Vánocům. Ale tak by to nemělo být!

Dětský domov by měl být chudý… A dávat dětem jen to, co si můžou samy v budoucnu dovolit. Člověk si zvykne na to, co dostává, mno… Hlavně by měl dětský domov děti připravit na život, ukázat, co je venku, za dveřmi. Pár mých známých (možná já) to po skončení v dětským domově nezvládlo. Dětský domov by nás měl spoustu naučit. Jak si dojít na sociálku či jiné úřady, ale moc toho tam není.

Myslím, že je to chyba. Naštěstí jsem se s tím nemusela tolik potýkat. V 16ti letech jsem potkala svého anděla, který si mě postupem času vzal k sobě, k dalším andělům. Mám maminku, kterou mám moc ráda, ale anděl je jen jeden.

Napsala: Nikoleta Aranka Kotlárová

Jednou jsem se procházela po Rybalkově ulici směr dolů k tomu velkému parku Grébovka. Zahlédla jsem v dálce pejska, který měl nejspíše hlad, hrabal se tam v odpadcích… Bylo mi ho líto!! Tak jsem si řekla, že mu něco koupím v krámu, když jsem vyšla ven, byl už pryč. V tu ránu mi blesklo hlavou, že né každý má domov a štěstí být v rodině. Ať to jsou zvířata či lidi a dokonce i děti. Útulek, když se na to podívám z mýho hlediska, je něco podobného jako dětský domov. Nevím proč, ale je to podobný… Když rodiče nemají na uživení rodiny či nemají prostředky, aby se postarali o klidný život svým dětem. Tak je odevzdají a děti skončí v dětském domově. Podobně je to s psíkama, koupej si lidi štěňátko, chvíli ho mají u sebe, psík vyroste a lidi se ho vzdají, protože nemají sílu se starat o sebe či ješte o psíka. A ten psík skončí v útulku. Jenže dětský domov má výhodu. Můžete navštěvovat své děti, a neutrácejí je. Ale psíky ano! Když jsou starý nebo nemocní nebo je nikdo nechce. To si myslím já: Nikola Kotlárová – Aranka.