Ve čtvrtek 24. 9. 2015 jsme v Jako doma udělali přednášku na téma aktivismus. Bylo to pro mě zajímavé téma. Hodně jsem se dozvěděla a poučila, co to vlastně aktivismus je. Je to koncept a participativní přístup.

Aktivismus je cílená činnost, která je vedena z vnitřních pohnutek. Aktivista může být někdo, kdo má hodně problémů a na pokraji sil se rozhodne všechno změnit a aktivně se zapojit. Je to většinou člověk, který je od malička vychováván k tomu nemlčet a který ve svém volném čase dělá něco pro sebe, pro někoho jiného nebo pro více lidí. Například sufražetky.

Aktivismus může mít formy: demonstrace, petice, barikády, letáku, blokády, otevřeného dopisu, práce s lidmi. Nebo třeba angažovaného umění. Může to být ale třeba také „kliktivismus“, což znamená sedět u internetu a klikat na facebookové palečky.

Kdo může být v jaké chvíli aktivista? Uvedu příklad. Policista zmlátí při nějakém incidentu člověka. Kdo je v tomto případě aktivista? Těžko říct. Kdyby dotyčný nebyl až moc aktivní v tom, do čeho se pustil, tak by nedostal. A policajt, kdyby mu nedošla trpělivost a nezačal být aktivní, tak by to neudělal.

Aktivisté jsou také v různých neziskovkách. Například Hnutí Duha, kde dostávají zaměstnanci za práci aktivisty peníze.

Rozdíl mezi aktivistou a extremistou je dost malý. Záleží na tom, co dělá a co dělá policie. Aktivista ale chce naopak od politiků například svobodný přístup k informacím. Aktivisté dělají například takzvané „troubení na poplach“, když se děje nějaká nespravedlnost. Můžou také zveřejňovat informace i za cenu, že budou odsouzeni. To všechno dělá aktivista.

Do aktivismu patří i boj za lidská práva. Například volební právo žen, právo na bydlení, právo na zdravotní ošetření, právo na spravedlivý soud. Nebo práva LGBT lidí. Další je ekologie, právo na město, aby člověk mohl žít tam, kde si vybere. Já to právo mám taky a už 5 let se snažím a bojuji za to, aby mi to s bydlením vyšlo, takže jsem z části také aktivistka.

Co ještě do aktivismu patří, je boj za lepší životní prostředí, udržitelnost planety, vegetariánství (veganství) nebo třeba squatting. Důležité taky je, že 1% lidí vlastní tolik, co vlastní ostatních 99%.

Většinu sem z toho nevěděla, to všechno jsem se dozvěděla na přednášce. Během přednášky mě napadla myšlenka, kolik věcí a událostí se ve světě změnilo díky aktivismu a aktivistům. Kdyby všechno bylo tak, jak má být, a lidi byli spokojený, možná by aktivismus nebyl a aktivisté taky ne. Kdyby všichni byly spokojený se životem svým a svých blízkých a vším, co se kolem nás děje, to by pak poslanci neměli co dělat. Nemohli by řešit a hlasovat a projednávat problémy nás aktivistů.

Děkuji za tuhle přednášku. Možná i já se do něčeho aktivně zapojím a budu bojovat za lepší budoucnost.

                                                                                                                                                  Růžena Čatlošová

Článek vyšel v rámci projektu „Ženy bez domova se vzdělávají v otázkách lidských a sociálních práv“ díky podpoře Friedrich-Ebert-Stiftung e.V.