Slovo „participace“ zní z úst politiků, výzkumníků i některých aktivistů. Ve své oblíbenosti šlape na paty slovům integrace nebo inkluze. „Co to ale je?“ ptali se diskutující bez domova při přípravě závěrečného setkání skupiny Diskutujeme: o čem se zatím v oblasti bezdomovectví nemluví.  Po chvíli jsme se dobrali k nejpříhodnější odpovědi: „Je to vlastně to, o co se spolu snažíme, zkrátka že děláme věci společně.“ Vysvětlit význam cizího slova je však jen malým oříškem ve srovnání s úkolem, který si závěrečný večer a následné celodenní pracovní setkání vytyčily za cíl: vymyslet, jak takovou participaci uvést do každodenní praxe sociálních služeb či do tvorby bytové politiky, aby nezůstávala jen prázdným cizím slovem.

Setkávání skupiny Diskutujeme: o čem se zatím v oblasti bezdomovectví nemluví ukončila pro tento rok tak trochu jiná konference. Místnost s kabinami pro tlumočníky, mikrofony, velkým bílým plátnem, projektorem a vzorně srovnanými řadami židlí nesla příslib strnulého nudného čtení příspěvků až do chvíle, kdy dovnitř začali proudit členové různých aktivních skupin osob bez domova a jejich příznivců, aby se vzájemně potkali a sdíleli svoje nápady a zkušenosti. Akci jsme nazvali pracovním setkáním, protože byla zamýšlena jako prostor pro vzájemnou výměnu zkušeností, postupů i nástrojů k zapojování lidí bez domova do prosazování vlastních práv. V první polovině aktivní skupiny prezentovaly před publikem svoji činnost, v druhé části ji pak i prakticky předvedly v několika workshopech. Slova a činu se chopila maďarská organizace Á város mindenkié, Jako doma, aktivní spolky přidružené k Platformě pro sociální bydlení (Romská skupina při IQ Roma servisu, AsLiDo (Akční spolek lidí bez domova) a Pražská skupina angažovaných lidí). O svoje zkušenosti se také podělily pracovnice britské organizace St Mungo‘s.

Pestré setkání několika skupin bylo sice krátké, ale zato sršelo tvůrčí atmosférou. Aktivisté z maďarské organizace zdola „Á város mindenkié“, v překladu „Město pro všechny“, s námi byli již od čtvrtka. Tři dámy bez domova aktivní mimo jiné v ženské skupině HaNEM doprovázel jejich „ally“. Toto anglické slovo znamená spojenec a v zhruba devadesátičlenné organizaci Město pro všechny působí takových spojenců osm. Spojenci jsou většinou studenti či absolventi sociálních věd, kteří využívají svoje zkušenosti k pomoci členům bez domova, a to především s organizací plén, veřejných vystoupení a dalších akcí. AVM vznikla zdola, právě z iniciativy lidí bez domova a jejich spojenců, kteří se začali pravidelně scházet v roce 2009 v pracovních skupinách. Přesto, že AVM je volným dobrovolným sdružením, nechybí mu jasná organizační struktura. Ostatně v jednom z workshopů členky skupiny varují před špatně organizovanými setkáními bez pravidel. „Kdyby nebyla pravidla, některé členky a členové by se nedostali ke slovu. Nejprve vždy vyjadřují názor ženy, protože jsou ve společnosti běžně umlčovány“, vysvětlila jedna z aktivistek.

Kromě ženské skupiny se lidé z AVM organizují ve dvou hlavních pracovních skupinách: jedna z nich se věnuje obraně práv lidí žijících na ulici nebo v institucích, druhá prosazuje dostupné bydlení. Mimo to v rámci AVM funguje akademie, která poskytuje lidem bez domova prostor pro další vzdělávání. O čerstvém dění na ulici i v parlamentu se mohou posluchači dozvědět prostřednictvím AVM rádia.

Řada lidí bez domova jsou v AVM aktivisty na plný úvazek, protože se shází téměř každý den v týdnu. Naštěstí mají pro svoje aktivity vhodný prostor, kde se mohou organizovat jen za malý poplatek. Jak se lidé bez domova do skupiny dostávají? Podle přítomných aktivistek a jejich spojence hraje velkou roli navázání prvotní důvěry. Řada lidí se k AVM připojila po dobré zkušenosti s programem „Pouliční právník”, v jehož rámci je poskytována právní pomoc zdarma na vybraných veřejných místech. Situace lidí bez domova je velice proměnlivá, proto aktivisté často stejně rychle odcházejí, jako přicházejí. V době jejich největšího zapojení poskytuje organizace podporu, zázemí a pro některé i rodinu, jak přítomné návštěvnice ve své prezentaci svěřily.

Další z vystupujících, členové IQ Roma servisu, představili skupiny fungující v rámci volného sdružení Platformy pro sociální bydlení: Patří mezi ně Romská skupina, AsLiDo (Akční spolek lidí bez domova) a pražská skupina angažovaných lidí. Tyto skupiny se každoročně setkávají a diskutují svoje zkušenosti a stav bytové politiky v České republice. Jejich cílem je společně postupovat od „informování k zapojování“, což v praxi obnáší postupné začlenění lidí bez domova nebo v bytové nouzi do procesu rozhodování o budoucnosti sociálního bydlení.

Prezentace skupiny žen bez domova z Jako doma shrnovala témata, která jsme probírali během diskuzních setkání – prezentovaly účastníkům pracovního setkání hlavní doporučení, která z diskuzí vzešla: O tom, jak oslovovat a jak psát o lidech bez domova, o nutnosti kritické sociální práce, sociálního bydlení, a také o změně nastavení současných sociálních služeb.

AsLiDo v plném herním zápalu jsme měli možnost vidět během jednoho z návazných workshopů. O co v takovém divadle utlačovaných jde? Využívá kombinace reálných životních příběhů a situací s divadelními postupy k práci s lidmi, kteří mají zkušenost s některou z forem útlaku. Členové divadelního spolku prostřednictvím divadla reflektují svoji situaci, vzájemně se posilují a budují nové sociální vazby, což nám předvedli ve velmi dynamickém workshopu. Další z workshopů organizovaly členky britské organizace St Mungo ‘s, které mají dlouholeté zkušenosti s prosazováním práv žen bez domova. Podělily se o praxi formování ženských aktivních skupin. AVM pak předvedlo, jak jednání jejich skupiny vypadá v praxi.

Pracovní setkání přineslo především velkou dávku optimismu, že věci jdou dělat jinak, než jsme zvyklí ze současného nastavení bytové politiky či sociálních služeb. Zúčastněné skupiny ukázaly, jak na to, alespoň výhledově. Přitom jsme měli možnost sledovat různé cesty, jimiž se vydat – od práce malých neziskových organizací, které poskytují prostor pro účast lidí bez domova na procesu prosazování vlastních práv, až po zdola organizované volné uskupení maďarských aktivistek a aktivistů. V obou případech však zazněla potřeba jasných pravidel, jak spolu pracovat tak, aby nikdo nebyl vyloučen pro svoji barvu kůže, pohlaví, sexuální orientaci nebo třeba malou průbojnost.

Setkání plné tvůrčí energie a aktivistického zápalu převrátilo zapůjčený sál na ruby, doufejme, že v budoucnu vtrhne i za zavřené dveře sálů prozatím nedostupných. Naše práce totiž zdaleka nekončí. Skupina diskutujících chystá psaný výstup ze svých setkání, který by se měl v budoucnu dostat do rukou dalším lidem bez domova, pracovníkům organizací poskytujících sociální služby i tvůrcům politik bydlení. Během přemýšlení o tom, jak takový dokument oficiálně a výstižně pojmenovat a jak se vyhnout slovu participace, jsme vymysleli zkrátka „jak na to společně“ Na jeho tvorbě by se měli svými komentáři podílet účastníci pracovního setkání a další zájemci z řad lidé bez domova.

 

Vlasta Stulíková