Superhrdinky se nerodí každý den. Proto taky naše cesta k uspořádání Superhrdinek bez domova nebyla právě nejumetenější. Vyšlo to až napodruhé – kvůli bouři, dešti, krupobití. Tady máte krátkou reportáž o tom, jak jsme to zažívali my.
Nápad uspořádat akci, kde by se prezentovaly dovednosti a schopnosti žen bez domova, vzešel od nich samotných na jedné diskusi. Pak už zbývalo tomu dát nějaký tvar a termín, všechno domluvit a Superhrdinky se mohly světu ukázat.
Jenže ouha, jak lidi na ulici moc dobře vědí, počasí neporučíš. A tak jsme akci z původního termínu středy 30. července museli kvůli hrozícímu dešti přesunout o týden později. Chvíli to vypadalo, že šlo o planý poplach, ale ta průtrž mračen, která se ve středu v podvečer přehnala Prahou, ukázala, že to bylo dobré rozhodnutí. Přece jen, i superhrdinky někdy můžou poněkud splihnout.
To ale znamenalo, že dohodnutý program se rozpadá a je potřeba jej v krátkém čase vystavět znova, protože ne všichni měli čas i v nový termín. S pomocí známých a kamarádů a ochotných lidí se ale přece jen povedlo večerní šou naplnit. A tak jsme v úterý odpoledne začali na Náplavce u Bajkazylu stavět stánky superhrdinek, vybalili aparaturu a všechno přichystali pro první návštěvníky a návštěvnice.
Superhrdinky nabízely pravou směsku pouličních dovedností, od věštění z ruky přes čistění bot až po výrobu šperků a bublinovou šou. K dostání byly ale třeba i recyklované hračky nebo knížky, vše za dobrovolný příspěvek. Smyslem akce bylo ukázat, že tyhle ženy nevystihuje to, že nemají stálé přístřeší, ale to, že mají řadu dovedností, znalostí, zálib a snů, které jsou o to cennější, že si je dokázaly udržet i v nepříznivé situaci. Nešlo tedy v první řadě o prodej výrobků či služeb, ale hlavně o zprostředkování kontaktu mezi lidmi – ať už mají domov nebo ne.
Večer pak gradoval vystoupením raperky Potmě, která byla správně depresivní a naléhavá, jak už to ona umí, a rokenrolových a zběsilých Wild Tides. A samozřejmě nesmíme zapomenout na DJku Johanu, díky které se tančilo už od odpoledne. Před spaním jsme ještě trošku zařádili na hudbu od DJky Mary C.
Pro mě osobně ale vrcholem akce bylo Koště šou. Z nápadu, kterému zpočátku nikdo zas tak moc nevěřil, se vyklubala hromadná taneční událost. Díky jednoduché a zároveň působivé choreografii od Markéty B., hudbě od Martina Tvrdého (exBonus) a hlavně ochotě superhrdinek i kolemjdoucích si s koštětem zatančit. V sestavě se smetákem se nás vystřídalo asi třicet, což jsme si nepředstavovali ani v nejdivočejších snech. Lidé si po jednom, dvou opakováních choreografie košťata a reflexní vestičky mezi sebou předávali a nebylo zas tak těžké z přihlížejících udělat tančící. Prostě radost, sdílení, komunikace beze slov.
Ačkoliv nás ten večer přece jenom déšť trochu spláchnul, zase jsme uschli a užili si to. Doufáme, že vy taky. A i když tahle epizoda skončila, superhrdinky jsou pořád tam venku a kdykoli ochotné lidstvu svoje superschopnosti nabídnout. Když budete v nouzi, vzpomeňte si na ně a mrkněte na web superhrdinky.wordpress.com.

P.S. Fotky a další informace najdete i na našem facebooku.