Co děláme
O ženách bez domova
Proč spolupracujeme pouze s ženami bez domova?
Ženy se zkušeností s bezdomovectvím mají často zkušenost s prožitým násilím.
Násilí může být důvodem, proč ztratily domov – utekly z násilného vztahu (partnerského, mezigeneračního). Je ale také často průvodcem bezdomovectví – ať už je to násilí ze strany mužů v podobné situaci, veřejnosti nebo institucí (bezpečnostní agentury, policie, úřady…). Snaha vyhnout se násilí, obtěžování nebo ponižování pak vede k tomu, že ženy se vyhýbají si sociálním službám, které by jim měly pomáhat. A ty zase často nedokáží na potřeby žen citlivě a účinně reagovat. Řešení traumat a psychických následků násilí ženy navíc odsouvají do pozadí – nejdříve musejí vyřešit palčivější problémy: co budou jíst, kde budou spát, jak zaopatří své děti. A tak se zdá, že ženy bez domova jako by ani neexistovaly – jsou neviditelné.
Ženy se častěji pohybují v takzvaném neviditelném bezdomovectví – přespávají u kamarádů a známých, žijí na ubytovnách nebo azylových domech.
Nejsou tedy „vidět“ na ulici. Jejich situace je však stejně nejistá. Někdy je i uvrhává do pozice závislosti na těch, kdo jim bydlení poskytují. Možnost mít kde přespat si tak musejí zasloužit třeba různým posluhováním v domácnosti, sexem nebo sháněním drog.
Ženy bez domova se také vyrovnávají s obtížnou rolí matky.
Ženy v sociální tísni, které žijí v azylových domech pro matky s dětmi, jsou pod velkým tlakem, aby zajistily svým dětem potřebnou péči, jídlo nebo pomůcky do školy. Ženám bez přístřeší byly děti často odebrány, což je pro řadu matek traumatizující. Často zažívají pocity ztráty, studu a hanby, že nedokázaly být dobou matkou a o své děti se postarat. Těhotenství, antikoncepce, a i celkově hygiena při menstruaci na ulici jsou specificky ženská témata.
Ženy bez domova se setkávají s řadou stereotypů a diskriminačního jednání.
Kromě těch zmíněných, které ženy stavějí do role sexuálního objektu, snadného a povoleného terče násilí či do role matky, jsou to to třeba představy o vhodných zaměstnáních pro ženy a výše platu. Ženy bez domova tak zřídka nacházejí zaměstnání, které by jim pomohlo dostat se z nouze – pracují, ale stále si nemohou dovolit platit nájem. Setkávají se ale také se stereotypy a diskriminací na základě rasy či národnosti a na základě sociálního a ekonomického statusu.
Proč spolupracujeme s ženami a trans* osobami bez domova?
Trans* osoby zažívají vyšší riziko chudoby, obtěžování, násilí, zhoršeného zdraví, omezených pracovních příležitostí a izolace od širších komunit i rodiny. Úměrně s tímto vyloučením ze společnosti a často i rodiny se zvedá prevalence závislostí a jiných ohrožujících strategií zvládání traumatu. Trans* ženy a osoby s jinou barvou pleti patří mezi ty nejzranitelnější vůbec. Známe příklady, kdy byl trans* lidem odejmut přístup ke zdravotní péči tím, že bylx nucenx proti své vůli setrvávat na mužských či ženských odděleních nemocnic, známe časté příklady odmítnutí tranzice ze strany lékařů a víme, že množství sociálních služeb trans* osoby do svých zařízení nevpouští. Mnoho trans* osob tak raději volí pohyb zcela mimo systém pomoci. V Jako doma jsou proto vítány všechny ženy, které se tak identifikují, bez nutnosti svůj gender prokazovat.
O naší organizaci
Co děláme dlouhodobě?
Odstraňování nerovností, s nimiž se potýkají ženy se zkušeností bezdomovectví
Vytváření podmínek pro využití potenciálu žen v sociální tísni/ bez domova
Rozvoj občanské angažovanosti žen v sociální tísni/ bez domova
Zapojování žen v sociální tísni/ bez domova do aktivit organizace.
Rozvoj poznání v oblasti ženského bezdomovectví, včetně participativních přístupů.
Podpora solidarity ve společnosti, a specificky mezi znevýhodněnými lidmi
Destigmatizace
Destigmatizace bezdomovectví
Prevence bezdomovectví
Prevence genderově podmíněného násilí a pomoc v případech, kdy k němu dochází
