Snažím se na to nemyslet. Ale zároveň pořád myslím na to, jak napsat svojí myšlenku. Dětský domov! Je to myšlenka, která je pro mě citlivá a celkem i smutná. Dětský domov nám toho moc nedal. Mluvím za sebe! Dal mi domov, teplo, jídlo, přátele a skorem vše, co jsem si přála k Vánocům. Ale tak by to nemělo být!
Dětský domov by měl být chudý… A dávat dětem jen to, co si můžou samy v budoucnu dovolit. Člověk si zvykne na to, co dostává, mno… Hlavně by měl dětský domov děti připravit na život, ukázat, co je venku, za dveřmi. Pár mých známých (možná já) to po skončení v dětským domově nezvládlo. Dětský domov by nás měl spoustu naučit. Jak si dojít na sociálku či jiné úřady, ale moc toho tam není.
Myslím, že je to chyba. Naštěstí jsem se s tím nemusela tolik potýkat. V 16ti letech jsem potkala svého anděla, který si mě postupem času vzal k sobě, k dalším andělům. Mám maminku, kterou mám moc ráda, ale anděl je jen jeden.
Napsala: Nikoleta Aranka Kotlárová
