Nemám domov, ale mám svůj hlas
Právě vyšla publikace Nemám domov, ale mám svůj hlas, která představuje výstupy společných setkávání lidí bez domova s lidmi, kteří pracují v oblasti sociální práce, ale nahlíží kriticky na současný systém, ať už sociální práce nebo nastavení hodnot společnosti. Publikace obsahuje tyto příspěvky: Nemám kde bydlet, ale nejsem „bezdomovec“; Ke kořenům sociální práce; Jak překročit práh azylového domu; Poprvé venku: mladí lidé bez domova a squatting; Bydlení je právo! Jak si ho vymoci?
Publikaci vydává Jako doma – Homelike, o.p.s. Autorkou je Vlasta Stulíková, spolupracovnice Jako doma. Vydání publikace podpořila nadace Friedrich Ebert Stiftung. Partnerem je Platforma pro sociální bydlení.
Publikaci si můžete objednat na emailu info@jakodoma.org.
Úvod
Text, který se vám dostává do rukou, je výstupem z projektu Diskutujeme: o čem se zatím v oblasti bezdomovectví nemluví realizovaného obecně prospěšnou společností Jako doma – Homelike ve spolupráci s Platformou pro sociální bydlení a Friedrich-Ebert-Stiftung.
Na začátku března 2014 jsme odstartovali pravidelná měsíční diskuzní setkávání nad tématy, která se pojí s bezdomovectvím a o nichž se příliš nemluví, nebo se na ně nabalují stále se opakující stereotypy o nezodpovědnosti, alkoholu a osobním selhání člověka bez domova. K těmto tématům jsme chtěli přistoupit nově, kriticky a radikálně, a především jsme chtěli zapojit ty, kteří mají s diskutovanými problémy největší zkušenosti, tedy lidi bez domova. Během diskuzí jsme kladli důraz na bezdomovectví žen, které se od toho mužského v mnohém liší. Sociální služby a koncepce řešení problematiky bezdomovectví v České republice však ženské potřeby málo zohledňují. Během šesti navazujících setkání se ustálila pravidelně docházející skupinka diskutujících s domovem i bez něj, přičemž lidi bez domova zastupovaly převážně aktivní ženy. Postupně jsme se věnovali definici bezdomovectví (aneb jak mluvit a psát o lidech bez domova), kritické a radikální sociální práci, různým formám dočasného ubytování, prosazování sociálního bydlení a v neposlední řadě i aktivismu lidí bez domova. Z každého našeho setkání vzešel článek shrnující průběh diskuze a přinášející několik tipů pro praxi v sociálních službách, pro tvorbu politik bydlení i pro aktivismus.
Diskuzní běh v listopadu ukončilo participativní setkání aktivních skupin lidí bez domova. Slovo „participace“ se stalo v posledních letech oblíbenou mantrou projektových žádostí, zní z úst politiků, sociálních pracovníků, výzkumníků i některých aktivistů. „Co to ale znamená?“ ptali se diskutující při přípravě závěrečného setkání. Nakonec jsme se dobrali nejpříhodnější odpovědi: „Je to vlastně to, o co se spolu snažíme, zkrátka že děláme věci společně.“ Věříme, že se nám podařilo toto heslo naplnit a vytvořit tak společné tvůrčí prostředí, kde mohly zaznít hlasy, které ve veřejném prostoru většinou zanikají. Uspořádali jsme setkání několika aktivních skupin lidí bez domova, které měly příležitost vzájemně sdílet svoje zkušenosti a poznatky. Na tuto spolupráci bychom v budoucnu rádi navázali.
Následující text byl vytvořen za spolupráce ve formě příspěvků, komentářů a připomínek diskutujících a skupin, které se zúčastnily našeho závěrečného setkání. Všem těmto lidem bychom chtěli poděkovat za úsilí, které do společné práce vložili. Text je členěn do tematických celků, které se v průběhu našeho setkávání vynořily. Shrnuje současnou situaci z pohledu zúčastněných v jednotlivých diskutovaných oblastech a přináší doporučení, co změnit a jak konkrétně zapojit osoby bez domova do prosazování jejich práv.