Téma domácího násilí v České republice přestává být po mnoha letech tabu. Existují specializovaná pracoviště pro oběti i pachatele násilí, legislativa, příslušné instituce i široká veřejnost přestávají domácí násilí bagatelizovat a zlehčovat. Jak ale vypadá situace, když se násilí odehrává v situaci lidí bez domova? To, co víme o domácím či partnerském násilí, je u lidí bez domova komplikováno vstupem dalších faktorů, jako je užívání různých návykových látek, psychickými onemocněními nebo prostě „jen“ velkou hmotnou nouzí. Násilí v kontextu bezdomovectví přináší řadu otázek a bílých míst. Lze vůbec používat „domácí násilí“ v kontextu lidí, kteří domov nemají? Kam se obrátit o pomoc, když máte zkušenosti s násilím i ze strany policie či veřejnosti? Co dělat, když v českém prostředí neexistují komplexní sociální služby, které by propojovaly násilí a bezdomovectví?
Domácí či partnerské násilí má genderový rozměr: oběťmi jsou téměř výhradně ženy, pachateli muži. V bezdomovectví tomu není jinak. Ženy a dívky bez domova jsou vysoce ohroženou skupinou – zkušenost s násilím má zhruba 90 % z nich. Eva, která je bez domova již několik let, tuto situaci potvrzuje: „Žena bez domova zažívá násilí na každém kroku. Úplně největší násilí zažívají ženy na místech, kde byste to neočekávali a kde by se měly cítit bezpečně. Jsou to místa, kde přespávají: na různých chatičkách, v garážích, ve stanech, squattech či všelijakých kůlnách. Místo, jež by pro ně mělo být bezpečné a kde by se měly cítit alespoň trochu dobře, se pro některé stává místem utrpení. Tyto ženy často musí volit menší zlo, jen aby měly jakous takous střechu nad hlavou. Raději se nechají bít, sexuálně napadat a znásilňovat „doma“ od svého přítele či druha, než aby tomu musely čelit kdekoli jinde, od více mužů najednou.“
Jak s danou situací pracovat? Služeb poskytující pomoc ženám ohroženým násilím většinou ženy bez domova nevyužívají: nevědí o nich anebo sociální pracovníci a pracovnice na řešení jejich komplexních potřeb nedokáží plně reagovat. Pracovat se ženami, které zažily partnerské nebo domácí násilí, nestačí. Ženy se totiž po intervenci často vracejí do vztahu, který se nezměnil. Pokud násilného partnera opustí, je pravděpodobné, že ten se bude chovat násilně v dalším vztahu. Navíc pokud žena zůstane v prostředí lidí v sociálně tíživé situaci, kde je násilí častým jevem, tak je vysoce pravděpodobné, že prostě jen odejde od jednoho násilníka k jinému. Proto je třeba pracovat jak s obětmi, tak i s původci násilí. I zde ovšem platí, že ačkoli terapeutické a poradenské aktivity zaměřené na pachatele násilí v ČR již fungují, je jich stále poměrně málo a vesměs se nezabývají tíživou sociální situací klientů.
Jako doma – Homelike se proto propojení násilí a tíživé životní situace s ohledem na genderové aspekty obou těchto problémů věnuje. V Koho opomíjíme? Práce s násilnými osobami bez domova se zaměřuje na zviditelnění problematiky a otevření diskuze o násilí ve vztazích lidí bez domova a nabízí inspiraci, jak pracovat s násilnými osobami.
