„I když na ulici, vaří jako doma“ aneb pomozte nám vybudovat kuchyň s jídelnou!

Kuchařky bez domova už možná znáte. Možná jste i ochutnali jejich jídlo. Chutnalo  vám? To je dobře. Snažíme se vařit, co nejlépe to jde, i když podmínky jsou provizorní. Sklad máme pohyblivý, vaříme na jiném místě než jídlo vydáváme, zkrátka jsme neustále v pohybu a i když máme změnu rádi, nevadilo by nám zakotvit v kamenné kuchyni a třeba i vytvořit kamennou výdejnu, kde byste nás našli každý den. Zkrátka bychom si moc přáli dopřát si luxus nebýt pořád na ulici, ale také vevnitř. A tam čarovat a kouzlit, připravovat vegetariánské či veganské dobroty pro všechny. Chceme, aby si je mohli dopřát další lidé bez domova, senioři, rodiče samoživitelé, zkrátka všichni, komu chutná zdravé, dobré a s láskou připravené jídlo.

Pokud byste nás v tomto životním kroku chtěli podpořit, budeme moc rádi za dar, který nám umožní podobný prostor vybudovat. Více informací, jak nás finančně podpořit, naleznete zde. Děkujeme a těšíme se, že se brzy potkáme vevnitř na pořádném jídle.

Jako doma v Salé

Je bezdomovectví žen jiné než to mužské? Jaké jsou příběhy žen bez domova? Jak vypadá sexismus, když dojde na život na ulici? Co si o tom myslí samotné ženy bez domova? Ve středu 13. listopadu se budeme  bavit o ženském bezdomovectví, jeho (ne)viditelnosti a specifikách. Potkáte ženy bez domova, které představí projekt Kuchařky bez domova a jednu či dvě ze svých veganských pochutin. Vše v Infoshopu Salé, Orebitská 14, Praha 3.

V prázdném domě Jako doma

Prázdné, chátrající, ale pevně uzamčené domy znetvořují město stejnou intenzitou jako život na ulici znetvořuje člověka a jeho duši. Přesto, když se pozorně podíváme, zjistíme, že je najdeme ve stejném prostoru. Lidi bez domovů, a domovy, které nemají člověka. Jeden takový, obehnaný řetězem, stojí léta v ulici Washingtonova. Vlastní jej Ministerstvo spravedlnosti. Hned o pár metrů dál, kousek odsud, na dohled, na lavičkách v sedě pospávají smutné ikony pražského Hlavního nádraží. Když tudy do Washingtonovy procházíme, vzpomenu si na slova šedesátileté Dany. „Nejhorší je ta únava. Nejhorší je, že se nemůžeš natáhnout, jsi unavená, pořád hlídáš věci. Máš strach, aby tě někdo neokradl, zima není tak hrozná, nejhorší je že nemůžeš spát“. Ministerstvo čeho? Výsměchu? Zobrazit více

Past sociálna

Instantní řešení bezdomovecké problematiky vypouští pražský magistrát do pléna v pravidelných intervalech, a tak tentokrát putuje napříč periodiky zpráva o záměru vyčistit MHD od všudypřítomného zápachu, který obtěžuje cestující. Přimět bezdomovce, identifikované magistrátem jako původce tohoto problému, aby se umyli, bude podle primátora Hudečka nákladným úkolem: „Nebude to levné, ale vycházíme z toho, že je to sociopatologický jev, který měl být řešen již dávno“1 Zobrazit více