Po delší odmlce jsme se 4. 10. v bezpečném prostředí Jako doma sešli na další z přednášek z pásma Škola ulice. S kávou a pozdním obědem v podobě polévky mohla beseda začít. Tentokrát na téma LGBT(1) lidé mezi námi. O tématu nám přišel vyprávět Rad Bandit, který odjel od amerického Seattlu aby zpracoval studii o tamních mladých lidech bez domova, kteří se identifikují jako LGBT¹. Stejně jako u nás v Čechách, tak i v Seattlu vytipoval pár mladých respondentů a rozdal jim jednorázové fotoaparáty. Tito mladí lidé tak mohli zachytit svůj všední život bez domova.

Velmi často se stěhují z místa na místo, i do jiných měst, kam se dopravují těmi nejlevnějšími autobusy. V zimě většinou přespávají ve squatech, které sice nejsou povoleny, ale na zimu je ruka zákona tolerantnější a milosrdnější.

Na ulici se velice často živí pouliční muzikou, ale někteří též pracují v běžném zaměstnání, či na brigádách. Na ulici zde můžete často spatřit i matku s dětmi nebo pubertální dorostence. Většina z nich kouří trávu nebo bere drogy jako u nás.

Denní centra mají velice nízkoprahová, smí je navštěvovat i pod vlivem drog či alkoholu, nesmí být však agresivní a nesmí si drogy aplikovat uvnitř. Hodně lidí na ulici je LGBT¹. Toto město a vlastně celé západní pobřeží si vybírají jak kvůli mírnějšímu podnebí, tak z důvodu svobodomyslnější obyvatel, vždyť Seattle bylo první město, kterým prošel průvod Pride – za práva gayů a leseb. Přesto jsou LGBT lidé na ulici stejně stigmatizování, stejně jako ženy a jsou tím pádem více ohroženi. Vytvářejí si proto svou vlastní komunitu, která jim nahrazuje vlastní rodinu a tím se navzájem chrání před tvrdou realitou ulice. Nejčastějšími důvody pro život na ulici jsou drogy a alkohol. Ale také úmrtí rodičů, nebo třeba násilní rodiče, kdy děti raději utečou na ulici. Dalšími důvodem může být nemoc. Jak fyzická, tak psychická. Nebo také nezřídka homofobní komunita ve které vyrůstají, neužívání od rodičů či zbytku rodiny.

Na ulici žije taky spousta lidí na vozíku. Ale žije tu spousta i jinak postižených lidiček jen o berlích. Většinou se k nim dopracují tvrdým životem na ulici. Například omrzliny, cukrovka, která vzniká špatnou  životosprávou. Otoky, gangréna či neléčené bércové vředy, při nichž pak následují amputace části nohy, které se opakují. Velkou část pomoci poskytují věřící lidé z kostelů a farností. Uvaří pro jídlo a pomáhají i s ošacením od dárců.

 

Lidé, kteří jsou ve Spojených státech na ulici, nedostávají žádné sociální dávky. Na jídlo či ubytování od státu pobírají pouze potravinové lístky. Mají alespoň jednu výhodu oproti Praze, nemusejí v období zimy zápasit se sněhem a mrazem. Od srce jim přeji co nejrychlejší začlenění do běžného života.

1)      L-lesby, G-gay, B-bisexuálové, T-transsexuálové

Článek vyšel v rámci projektu „Ženy bez domova se vzdělávají v otázkách lidských a sociálních práv“ díky podpoře Friedrich-Ebert-Stiftung e.V.