Koncem dubna jsme navštívili Norsko, jeden ze skandinávských států. Hlavní město je Oslo a říká se o něm, že je to město královské a vládne tam král Harald. Statním zřízením Norska je parlamentní monarchie. Oslo jsme navštívili za účelem poznání tamních sociálních služeb. Během pěti dnů jsme byli v sedmi různých organizacích pomáhajících lidem bez domova, ženám zažívajícím násilí či lidem se závislostí.

V Norsku byl v dřívějších dobách alkohol hodně velký problém a tak trochu poupravili jeho prodej – kromě piva je k dostání ve speciálních obchodech a ještě k tomu za velké peníze. A po desáté hodině jen hospody a restaurace. V současné době můžeme na ulici v Norsku potkat lidi hlavně se závislostí na drogách nebo migranty.

Po příjezdu jsme se seznámili s Marte, rodilou Norkou, která nás tam po celou dobu provázela.

Každý den jsme měli v programu dvě až tři organizace. První den to byla organizace Reform pomáhající mužům při zvládání jejich agrese. Jednou z věcí, co se nám líbila, bylo, že chodili na toto téma dělat přednášky do škol. Odpoledne po dobrém veganském obědě na squatu Blitz – mimochodem moc krásný a dobře fungující squat – jsme vyrazili na Armádu spásy. Trošku nás překvapila, protože to nebyla klasická noclehárna či denní centrum, ale nemocnice pro lidi bez domova. Přijímají i lidi s problémem se závislostí na alkoholu či drogách. Při hospitalizaci se drogy ani alkohol brát nesmí, ale člověk má právo na substituci. Co se nám tam líbilo? Patra jsou zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy – od roku 2008 mají vytvořený speciální program pro ženy. Druhou věcí je, že se brzy otevře patro s 24 lůžky pro staré nebo smrtelně nemocné lidi bez domova a se závislostí. JE TOTIŽ FAJN, MÍT KDE DŮSTOJNĚ DOŽÍT.

Druhý den jsme dopoledne navštívili kavárnu od Červeného kříže SAFIR. Je to takové denní centrum pro lidi s problémem závislosti na drogách. Společně se scházejí a tvoří různé aktivity jako například divadlo, různé hry, jóga, chodí společně na výlety, schází se tam i lidi po léčbě. A co se nám líbilo zde nejvíc, je, jak jsou propojení se sousedy. Lidé, co bydlí v okolí, sem chodí na kávu, jen tak si v klidu posedět a přečíst noviny, a dokonce mají jednou za měsíc společné obědy. My jsme se zrovna jednoho takového zúčastnili a bylo to moc a moc příjemné. Když si vzpomenu, jak se chovají sousedé pražského K-centra, je mi do breku. Druhý den odpoledne jsme vyrazili do organizace Pro Sentret, kteří pomáhají ženám živících se se sexbyznysem. A jak už jsem psala na začátku článku, ulice v Norsku je hodně spojená s drogami, tak i tyto služby — u nás je podobná Rozkoš bez Rizika — mají pod organizací místnost Dropinu. V této místnosti se ženy setkávají a mohou si o lecčem promluvit. Ale nejen to. Mají tam i společné jídlo – dvakrát týdně teplé – a to ve velmi kulturním prostředí. Na jiném místě má Dropin polikliniku, kde se dají měnit jehly a člověk se může nechat ošetřit.

Třetí den patřil noclehárně pro ženy bez domova Nathjemmet – a zase se zde objevuje problematika závislosti. Bylo tam čtrnáct postelí v domě v krásné vilové oblasti. Povídali jsme si s tamním ředitelem a Ritou, se kterou jsme se už v minulosti potkali v ČR na jedné z konferencí. Takže opětovné shledání bylo moc příjemné. Moc se nám líbilo, že se tam ženy společně podílely na fungování, a proto to opravdu vytvářelo prostředí, které se tomu domácímu velmi podobalo. Ženy mohly noclehárnu opustit druhý den až v půl dvanácté, což mi přijde hrozně fajn. Člověk se ráno může dát do kupy, třeba, když půjde na pracovní pohovor, může si dát i teplé jídlo. Má na to prostě čas. Protože drogová problematika je v Norsku opravdu velká, měly ženy v každém z pokojů kontejner na toxický odpad a drogu si mohly na noclehárně aplikovat. Tudíž je vidět, že je to velmi nízkoprahová noclehárna a tím spíš si tam samy ženy mohou nastavovat pravidla, třeba okolo případné agrese apod. Jistě o takovéto bezpečné prostředí bez mužů přijít nechtějí.

Odpoledne jsme navštívili sekretariát sdružující všechny norské azylové noclehárny pro ženy.

V  Norsku se nám líbil přístup sociálních pracovnic. Myslím, že jsou ochotnější, otevřenější a vždy je pak příjemnější s takovým člověkem mluvit nebo něco řešit. Celkově tam mají jiný náhled na lidi bez domova. Chtějí jim pomoc a ne se jich zbavit jako zde v České republice. A na službách pro tyto lidi je to opravdu znát. Taky se nám tam líbil dostatek nízkoprahových zdravotních služeb pro lidi bez domova.

Doufám, že to nebyla naše poslední návštěva Norska.

Výletu zdar

Helča a Zuzka

Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z Fondu bilaterální spolupráce v rámci programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.