Když si ženy bez domova povídají o feminismu

Kuchařky bez domova se na jedné společné schůzce zamyslely, daly hlavy dohromady a přišly na myšlenku, že bychom mohly pořádat vzdělávací kurzy. Pro nás. Abychom se něco nového dozvěděly. Společně s holkama z Jako doma jsme vymyslely témata, o kterých bychom chtěly diskutovat. Diskutovaly jsme nad tématy jako jsou média a multikulturalismus, poslední setkání bylo na téma feminismus, a příště budeme mluvit o aktivismu. Tak jako předchozí setkání, tak i dnešní proběhlo v klidném bezpečném kolektivu kuchařek bez domova ve společenské místnosti kanceláře Jako doma.

Kuchařky bez domova jsou jedním z našich velkých projektů. Za zmínku ale stojí i ty ostatní – menší. Jsou jimi teréňačky (mezi které patřím a radím dalším ženám bez domova jak se potýkat s nelehkými situacemi), divadelní představení ONY zaměřené na násilí na ženách bez domova, účastníme se ale i diskuzí a konferencí.

Na dnešním setkání se nás sešlo šestnáct žen bez domova a mluvily jsme o feminismu. Hned na úvod jsme si vyplnily zábavný text, při kterém jsme živě diskutovaly. Tréma odpadla i z těch nově příchozích a mohly jsme se vrhnout do povídání rovnýma nohama. Dozvěděly jsme se, že o práva žen se neprosazovaly jen samotné ženy, ale i muži.

Při přednášce mě v souvislosti s právy žen napadly témata/zkušenosti ze svého života, které mě pálí. Pro ženy bez domova jsou v Praze tři noclehárny, které mohou navštěvovat. Ale stalo se, že loď Hermes, která slouží jako noclehárna, odtáhli na pravidelnou údržbu jako každý rok. Mezitím ale také zavřeli noclehárnu na Pernerce, tam zase probíhá rekonstrukce. Tím se velice zúžila volná místa pro ženy bez domova. Zůstává jenom 18 místeček na Armádě spásy.

Chvála a čest tomu, že loď pravidelně opravují a rekonstrukce zajistí lepší bydlení, ale proč se zavírají obě instituce zároveň? Proč se mezi sebou nedomluví a neodstaví je postupně? Při jedné své návštěvě Naděje jsem dokonce našla vylepený arch papíru s nápisem, že Hermes odtáhli a muži, kteří mají zájem, že pro ně jsou ještě volná místa na Slupech a v Husitské, ale pro ženy ani jedno jediné. Ona Naděj vlastně nemá pro ženy na noclehárně vůbec žádné lůžko.

Cítím to jako velkou křivdu, že jim to není trapné. Chlapům nabídnou spaní a ženský si mají trhnout nohou. Ono je ale celkově míst pro ženy strašně málo, jak na noclehárnách, tak v azylových domech. Policajti nás teď vyhazují z parků, kde máme tedy odpočívat? Kde máme spát? Můžeme tu vůbec dýchat a žít? Proč není po celé Praze alespoň jedno denní centrum vyhrazené pro ženy? Všechny centra obývají z větší části muži, bývají opilí, či pod vlivem jiných látek. Ženy, často týrané a zneužívané se pak nemají kam uchýlit a musí volit, jestli tam vůbec zajít a poslouchat sexistické poznámky a narážky. Při tom tam ale jít potřebujeme, najíst se nebo jenom posedět, abychom v zimě nemusely celý den jezdit tramvají.

Další zážitek, který souvisí s diskriminací žen, jsem zažila, když jsem žádala o práci v pracovní agentuře. Pro mě prý nic vhodného nebylo, ale pánovi za mnou nabízela paní práci na stavbě. Pán jí odmítl. Otočila jsem se se slovy „já bych to brala“, když pán nemá zájem. Ale bylo mi jen suše oznámeno, že tahle práce je jen pro chlapy. Vůbec nereagovala na mojí argumentaci, že se o práci ucházím, protože jí zvládám a fyzicky na ni stačím. „Né, jen pro chlapy“, zněla odpověď.

V druhé části přednášky jsme probíraly téma LGBT. (L – lesbická žena, G – gay, B – bisexuální osoba, T – trans osoba) Strhla se živá debata na všechna témata a vysvětlily jsme si jejich význam. Vysvětlily jsme si též, že LGBT lidé by měli mít stejná práva jako ostatní lidé. Jsem ráda, že se odbourávají stereotypy myšlení o lidech různé sexuality a začínají být bráni jako plnohodnotní. Dostali možnost registrovaného partnerství, ale zatím jim příliš není umožněno vychovávat děti.

Na závěr přednášky byla vyhlášena volná diskuze, která byla ukončena hlasitým potleskem pro přednášející a diskutující.

Pouliční živel Eva

Vyšlo také na femag.cz

Článek vyšel v rámci projektu „Ženy bez domova se vzdělávají v otázkách lidských a sociálních práv“, díky podpoře Friedrich-Ebert-Stiftung e.V.