Ženy bez domova, bezdomovkyně, ženy bez přístřeší.  Zatímco v Česku jako kdyby tyto ženy ani neexistovaly, ve Velké Británii již pět let pilotně testují program pomoci právě ženám, které se ocitly bez střechy nad hlavou. Cesta do tajů práce s britskými bezdomovkyněmi se naskytla týmu Jako doma v rámci projektu mezinárodní spolupráce v organizaci St Mungo’s. Týden nabitý nápady, inspirací a informacemi vedl k intenzivnímu přemýšlení, jak věci měnit i u nás.

Britská nezisková organizace St Mungo’s se zabývá bezdomovectvím již od roku 1969. Její příběh začal otevřením prvního domu pro osoby bez přístřeší v londýnské čtvrti Battersea. Dům byl otevřen skupinou dobrovolníků a nabízené přespání a horkou polévku brzy využívaly zástupy lidí, kteří se ocitali na ulici. Od sedmdesátých let uběhla dlouhá doba a organizace se rozvinula do netušených rozměrů. Jeden dům se rozrostl na stovky po celé Británii, z nocleháren se postupně staly vybavené hostely a byty na půl cesty. St Mungo’s dnes představuje největší britskou organizaci poskytující ubytování potřebným.

Už dávno ale nejde o pouhé poskytování střechy nad hlavou. St Mungo´s poskytuje celý arzenál programů od vzdělávání, terapií, programů zaměstnanosti a pomoci při budování funkčních vztahů. Pracovníci St Mungo´s během čtyřiceti let vyvinuli síť účinné pomoci, kterou jen málokdo propadal – s  výjimkou žen. Statistiky úspěšnosti práce s lidmi bez domova totiž opakovaně poukazovaly na znepokojivý fakt: ženy ve srovnatelných službách setrvale vykazovaly horší výsledky než muži. Rok 2008 se tak stal zlomovým rokem, kdy tým uvnitř St Mungo´s začal upozorňovat na genderový podtext bezdomovectví a rozvíjet specifické projekty na pomoc ženám bez domova. Čím více se na ženy zaostřovalo, tím znepokojivější fakta se objevovala.  Z výzkumů a z rozhovorů se bylo poměrně rychle patrné, že:

• Vysoké procento žen v St Mungo´s zažilo domácí násilí a/nebo zneužívání v dětství či dospívání a potřebuje podporu v této oblasti.
• Třetina žen se ocitá na ulici z důvodu útěku před domácím násilím
• Velký počet klientek představují matky, které hledají pomoc a podporu kvůli ztrátě kontaktu s jejich dětmi.
• Domácí násilí, prostituce, sexuální zneužívání, zranitelnost a narušené vztahy s dětmi a rodinami představují největší bariéry k úspěšné změně.

V reakci na tato znepokojivá zjištění odstartoval v St Mungo’s v roce 2012 projekt „Rebuilding Shattered Lives“, jehož cílem je v průběhu příštích 18 měsíců vyvinout první národní metodiku osvědčených postupů, nápadů a inovací kolem tématu ženského bezdomovectví. Více informací naleznete na: www.rebuildingshatteredlives.org

Souběžně dochází k intenzivní spolupráci s ženami bez domova, samozřejmostí jsou „ženské“ hostely, zaškolování ostatních zaměstnanců a zaměstnankyň St Mungo’s do genderově specifických témat, vytváření bezpečného prostoru pro ženy bez domova apod. V souladu s vizí St Mungo’s jsou ženy bez domova součástí expertních týmů, vyjadřují se k plánovaným aktivitám, vystupují na konferencích o „svém“ tématu, zapojují se jako dobrovolnice, podílí se na kampaních a lobbyingu. Aktivní zapojení „klientů a klientek“ má totiž na cestě z „ulice“ zásadní význam. Nejenže ruší (v Česku stále tolik oblíbenou) hranici MY vs. ONI, ale také dodává lidem bez domova sebevědomí, vizi a pocit zažitého respektu. Kromě toho se za jeden provaz lépe táhne. Kdokoli to českým lidem bez domova umožní, má šanci, že je uvidí s hrdostí, zapálením, zájmem a sebevědomím mluvit o tom, jak se dá řešit jejich vlastní problém.

Autorka: Radka Hetmánková